Příjemná teplota ve vlacích je výsledkem kombinace moderní techniky, pravidelné údržby a ohleduplnosti cestujících. Ideální nastavení začíná už při výrobě vozidel a pokračuje jejich každodenním provozem. Výsledný teplotní komfort pak závisí na souhře všech těchto faktorů.
Moderní vlaky si dnes bez klimatizace už jen těžko dokážeme představit. České dráhy v současnosti provozují přes 1 700 klimatizovaných vozidel, a to jak v dálkové, tak regionální dopravě. Ke standardně vybaveným patří například CityElefant, ComfortJet, Railjet nebo RegioPanter. Účinnost klimatizace se prověřuje už během vývoje, například v klimatickém tunelu společnosti Rail Tec ve Vídni.
Klimatizované soupravy dnes jezdí na nejvytíženějších trasách po celé republice. Aby klimatizace spolehlivě fungovala, prochází pravidelnou údržbou. Před letní sezónou navíc technici kontrolují chladicí okruh, množství chladiva i celkovou funkčnost systému.
Teplotní komfort závisí na více okolnostech
Základní nastavení teploty ve vlacích je standardně 22 °C. Ve velkoprostorových vozech ji může upravit doprovod vlaku o 2 °C nahoru či dolů, v oddílových vozech mají tuto možnost i cestující. Pokud venkovní teplota stoupá, systém udržuje rozdíl kolem 8 °C, což doporučují i zdravotníci. Při 35 °C venku tak bude ve vlaku přibližně 27 °C.
Na výslednou teplotu má vliv řada faktorů, například sluneční svit, obsazenost vlaku, teplo z elektroniky, jak dlouho jsou otevřené dveře, rychlost jízdy i profil tratě. Významné jsou také výluky napájení z trakčního vedení. Pokud je přerušeno, vypíná se i klimatizace. Typickým příkladem je trať z České Třebové do Břeclavi, kde je klimatizace mimo provoz až čtvrtinu jízdní doby.
Na tepelný komfort mají vliv i cestující. V oddílových vozech se snižuje účinnost klimatizace otevřenými dveřmi do chodby. V moderních soupravách lze dveře snadno zavřít tlačítkem. Pocit teploty ovlivní také výběr místa, blízko či dál od výdechů klimatizace, u dveří nebo oken, kam svítí slunce.
Každé vozidlo je vybaveno vlastní klimatizační jednotkou. U osobních vozů bývá umístěna pod podlahou, u jednotek se zpravidla nachází na střeše. Hmotnost zařízení může dosahovat až dvou tun. Údržba se provádí buď na kolejích s prohlídkovým kanálem, nebo u jednotek z výšky až pěti metrů pomocí pracovních plošin.
Výměna celé klimatizační jednotky na vlaku vyžaduje speciální kolej s portálovým jeřábem a trvá přibližně 6 až 8 hodin. Samotnou opravu jednotky pak provádějí vyškolení technici ve specializovaných dílnách. K bezchybné funkci klimatizace je proto důležitá pravidelná údržba i kvalitní montáž jednotlivých komponentů.
Jak funguje klimatizace ve vlaku
Klimatizace ve vlaku funguje na principu uzavřeného okruhu s chladivem. Teplý vzduch z interiéru proudí přes výparník, kde se odpařuje kapalné chladivo a tím ochlazuje proudící vzduch. Ventilátor pak vhání vychlazený vzduch zpět do prostoru pro cestující. Chladivo ve formě studených par putuje do kompresoru, který výrazně zvýší jeho tlak i teplotu. V kondenzátoru se horké páry ochladí venkovním vzduchem nebo ventilátorem a chladivo se změní zpět na kapalinu.
Ochlazené kapalné chladivo pokračuje do expanzního ventilu, kde se jeho tlak i teplota sníží. Následně se vrací zpět do výparníku a celý proces se znovu opakuje. Bezpečný provoz systému zajišťují vysokotlaký a nízkotlaký spínač, které chrání klimatizaci před přetlakem i příliš nízkým tlakem, například při úniku chladiva.
Příjemné klima ve vlaku je výsledkem kombinace moderní techniky, pečlivé údržby i ohleduplného chování cestujících. I zdánlivé maličkosti, jako zavírání dveří nebo výběr místa dále od často používaných dveří, mohou výrazně ovlivnit pocitovou teplotu a přispět k pohodlnějšímu cestování pro všechny.
Úvodní foto: www.endlessworks.cz
Zdroj: tisková zpráva, vlastní
